Jak jsme k Maxovi přišli
Jednoho dne jsme si vymysleli, že si pořídíme kocourka nebo kočičku, to nám bylo celkem fuk. A jak už to u nás bývá, musíme mít všecko hned! A tak sme si na internetu našli Emi, byla krásná, ale bohužel až z Prahy. Naše nadšení nevyprchávalo, a tak sme to nevzdali. A dobře sme udělali. Našli sme je, krásná perská koťátka. Zamilovali sme se do nich na první pohled. A jelikož cesta nebyla daleká, zavolali sme dotyčné paní. Byla velmi příjemná a dokonce nám vyhověla i v tom, že se na ně hned ten den můžeme přijet podívat. A tak sme neváhali, zajeli pro všecky důležité věci pro koťátka a mazali k nim. Cesta byla strastiplná, ale dokázali sme to! Napřed se nám zalíbila jedna kočička, která k nám přiběhla hned jako první. Už už sme si ji chtěli vzít, když v tom se ukázal. Reakce byla okamžitá, tohohle bereme. Maxík (jeho nové jméno) mňaučel jako kdyby ho na nože brali. Dozvěděli sme se, že je narozen 3.10.2008. Byl ještě dost malinkej. Paní nám řekla, že bude potřebovat víc lásky, ale to nám nevadí. A tak byl náš. Cesta byla klidná, hrál si s prstíkem a doma nám prošmejdil snad všecko. Ale rychle si na nás zvykl. Myslím si, že nás má dost rád. A špatně se taky nemá. Sami posuďte: 21.11.2008 vážil přesných 500gramů a hned 29.11.2008 už měl 750gramů. Roste jako z vody. A pokud to takhle pude dál, na Vánoce z něj bude pěknej macík. A to se na Vánoce etě přibírá. Nejspíš nasadíme celorodinnou dietku a Maxíčkovi taky:D...Tak celorodinná dietka nezabrala, hlavně ne na Maxíčka. Dneska je 31.03.2009 a jeho váha je přesných 3500gramů Je to docela cvalíček, ale zatím je jeho váha v normě. Zvyknul si na nás tak moc, že sme občas i jeho "myškami". Ze začátku naše ruce vypadaly jak po napadnutí nějakou obrovskou šelmou. A on to zatím byl jen náš malinkatej Maxík. Čím více rostl, tím více sme byli doškrábaní. Dnes už je to v pohodě. Ruce už se zahojili a Maxík se nám uklidnil. Asi na něj začíná působit dospívání. Uvidíme uvidíme co nám z něj vyroste za čertíka